Zákon č. 114/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny) charakterizuje v § 3 významný krajinný prvek (VKP) jako „…ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability“.
Významnými krajinnými prvky taxativně vyjmenovanými v zákoně („VKP ze zákona“) jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
Vymezení lesů, vodních toků, rybníků a jezer lze s jistou mírou nepřesnosti převzít z existujících mapových podkladů.
Jinak je tomu s údolními nivami, tyto je nezbytné vymezit přímo v terénu, jejich vymezení nelze získat jiným způsobem.
K výkladu pojmu údolní niva existuje sdělení MŽP ČR [MŽP, 2007]:
„Údolní niva je rovinné údolní dno aktivované při povodňovém stavu vodního toku: tvoří ji štěrkovité, písčité, hlinité nebo jílovité naplaveniny, jejichž úložné poměry často vykazují nepravidelnosti způsobené větvením toku, vznikem ostrovů, meandrů, náplavových kuželů a delt, sutí, svahových sesuvů apod.“
Sdělení MŽP není obecně přijímáno především pro vágnost použitých termínů a nedostatečné postižení fenoménu údolní niva.
Není srozumitelné co je míněno termínem „povodňový stav“ (pětiletá voda, dvacetiletá voda, stoletá voda…), pro drobnější toky navíc nejsou k dispozici spolehlivé údaje dokumentující rozsah povodní.
Výraz „…údolní dno aktivované při povodňovém stavu vodního toku…“ nevhodně vylučuje území údolních niv oddělené od prostoru vodního toku protipovodňovými hrázemi.
Zanikne VKP údolní niva zatrubněním vodního toku? Samozřejmě nikoliv!
Sdělení MŽP – dle našeho názoru – nepřípustně omezuje rozsah účinnosti zákona č. 114/1992 Sb.
Citované sdělení je pro praktické vymezení údolní nivy stejně nepoužitelné, jako předchozí sdělení MŽP z r. 1994, které kladlo nepřiměřený důraz výhradně na biologické hodnocení údolní nivy a z VKP údolní niva dokonce vylučovalo plochy zástavby!
Vymezování údolní nivy vychází z obecně uznávaných přírodovědných definic, dostupných podkladů a empirických zkušeností.
Niva je v prvé řadě terénním tvarem, bude se tedy především jednat o definice geomorfologické. Příkladem budiž Demkovo pojetí [Demek, J., 1988]:
„Niva je akumulační rovina podél vodního toku tvořená nekonsolidovanými sedimenty transportovanými a usazenými tímto vodním tokem. Při povodních bývá zpravidla zaplavována.“
Ploché údolní dno lze vymezit s využitím digitálního modelu terénu na základě stanoveného limitního sklonu svahu.
Typickou geologickou jednotkou charakteristickou pro údolní nivy jsou kvartérní nivní sedimenty (hlína, písek, štěrky).
Výskyt kvartérních písků a štěrků sám o sobě není jednoznačným indikátorem údolní nivy, u této geologické jednotky je nezbytné přihlédnout k výskytu hydromorfních půd.
Z úzce pedologického pohledu je chápání nivy vázáno na výskyt několika půdních typů. Kromě doplňkové přítomnosti glejů, a v určitých případech černic, se jedná v první řadě o fluvizemě, půdy vzniklé periodickým ukládáním povodňových sedimentů, jejichž plošný rozsah v podstatě delimituje hranice nivy. V tomto pojetí je niva součástí transportně-depozičního systému vodního toku, a její půdní a sedimentární složení je tedy odrazem intenzity a rychlosti ukládání přemísťovaného materiálu a jeho vlastností.
Vodní tok uvažujeme tehdy, je-li zaznačen v mapě. Zákres v různých mapových dílech se v detailu významně liší co do přesnosti zákresu, někdy i ve vlastním rozsahu vymezených toků. Při porovnávání prvku v běžně dostupných mapových podkladech - základní mapa 1:10 000, katastrální mapa a základní vodohospodářská mapa 1:50 000 - nejlépe vyhovují Základní mapy České republiky (ZM10).
Rozsah rozlivu vodních toků je v podmínkách ČR spočítán pro omezenou část toků. Jedná se především o úseky toků vodohospodářsky významných, případně toků v zástavbě apod.
Přesnější data o výšce hladiny podzemní vody v širších územích obecně neexistují. Využít lze údaje o plochách s hladinou podzemní vody blízkou povrchu, tedy v mapách běžně zaznačené mokřady a podmáčená území.
Z hlediska praktického výkonu ochrany přírody se jeví účelným členění údolní nivy na tři kategorie:
přírodní niva - převládají přirozené prvky, především porosty vzrostlých dřevin s víceméně přirozenou skladbou dřevin, doplňkově louky,
zemědělská niva - plochy zemědělsky obhospodařované, s podílem krajinné zeleně (solitery, stromořadí),
urbanizovaná niva - různě hustá zástavba obytného charakteru, součástí urbanizované nivy mohou být také plochy občanské vybavenosti, výroby, technické a dopravní infrastruktury apod.
Vymezené VKP údolní niva je nezbytné konfrontovat s územním plánem a, tam kde je to účelné, navrhnout změnu rozsahu zastavitelných ploch, umístění navržené dopravní a technické infrastruktury, koncepce uspořádání krajiny, podmínek využití ploch s rozdílným způsobem využití apod.
Nabízíme vymezení významného krajinného prvku údolní niva.
Vymezení VKP obsahuje:
Přílohou vymezení je vzor zapracování VKP údolní niva do územního plánu:
Vybrané reference:
| Vymezení významných krajinných prvků v okrese Karviná | |
| Okresní úřad Karviná | |
| správní území obcí s rozšířenou působností Český Těšín, Havířov, Karviná | |
|
|
| 1994 a 1995 |
| Nové vymezení ÚSES a posouzení krajinného rázu obce s rozšířenou působností Český Těšín | |
| Město Český Těšín, Odbor výstavby a životního prostředí | |
| správní území obce s rozšířenou působností Český Těšín | |
|
|
| 2009 |
| Významný krajinný prvek – údolní niva | |
| Město Třinec, Odbor stavebního řádu a územního plánování | |
| správní území obce Hnojník, Ropice, Třinec, Vendryně (ORP Třinec) | |
| vymezení VKP údolní niva | |
| 2014 |
| Významný krajinný prvek – údolní niva | |
| Město Třinec, Odbor stavebního řádu a územního plánování, Odbor životního prostředí a zemědělství | |
| správní území obce Bystřice, Komorní Lhotka, Košařiska, Nýdek, Smilovice, Střítež, Vělopolí (ORP Třinec) | |
| vymezení VKP údolní niva | |
| 2015 |